V těžké době je humor jediná věc, která vám zbude, myslí si herec a režisér Milan Šteindler. Sám v něm coby syn pesimisty a optimistky v nelehkých životních situacích našel útočiště. Jako komunikační prostředek s okolím ho používal odmala a postupně dospěl k tomu, že tam, kde ostatní pohoršeně kroutí hlavou, on se bavit začíná. V legraci z někoho nebo něčeho je podle něj podstata humoru, nejde ho dělat neutrální. Díky genům, které se v něm mísí, si taky dobře uvědomuje, že potom, co se člověk cítí dobře, musí zákonitě přijít chvíle, kdy se bude cítit špatně. Pokud ne, tak patrně něco nepostřehl. O tom, že by si sáhl na život, nepřemýšlel, ani když mu bylo nejhůř, umírala mu matka a do toho se rozváděl. Tehdy ale pochopil, jak se cítí lidé, kteří jsou schopni sebevraždu spáchat.