Úsměvný pohled na vážné časy. 50. léta. Desetiletý Honzík Domnosil a jeho malá sestřička Petruška přijíždějí z venkova do Prahy, aby tu žili se svou matkou, která je plně zapojena do budování šťastných zítřků a na výchovu dětí jí nezbývají síly a čas. Chlapce a jeho kamarády vychovává doba a městská ulice. Honzík prožívá typické klukovské trable a vnitřní zmatky, v nichž se střídá dětsky naivní víra v Boha s dětsky naivní vírou v Lenina. Jeho nevinná dětská uličnictví se proplétají s nenapravitelným násilím světa dospělých. Z pamětí pražského uličníka aneb co v dějepise nebylo. Píší se padesátá léta a v Praze na Letné vyrůstá obří Stalinův pomník. Desetiletý Honzík Domnosil se stěhuje z maloměsta do Prahy ke své mamince.