Z oblíbené filozofky, kterou kolegové z filozofické fakulty podněcovali k veřejnému vystupování, aby reprezentovala vlídnou a genderově vyváženou tvář ústavu, a studenti se v ní vzhlíželi, se Tereza Matějčková stala personou non grata. Stačil k tomu rok. Když se za ním ohlíží, klade si otázku, čím to je. Ve svých tezích je konzistentní a za to, co je jí nyní vytýkáno, byla předtím oslavována. Nepopírá, že zastává mnohdy silná stanoviska, ale netrvá na tom, že jsou poslední pravdou, kolem které se mají seskupit fanoušci. Každá sebelepší i vědecká teorie je podle ní jenom tak dobrá, do jaké míry si je vědoma slabých míst, které má. Nebrání se proto kritice, ale věcné.