Dokumentárním cyklu. Režie J. Škopková.
HDTV
Zvukový popis
Skryté titulky
Po Islandu se Kamila pohybuje už několik dní. Trek, který si vybrala, se jmenuje Cesta vody. Z brodění se stává celodenní zábava. Voda je pěkně studená, protože stéká z ledovců, které pokrývají sopky. Jen občas jsou na trase zbudované pevné dřevěné můstky. Kolem je kamenitá pustina, mechy, lišejníky, ale místy i drobné kvetoucí rostlinky. K údolí, kterým protéká řeka Markarfljót, vede 8 km dlouhý trek. Kaňon je až 200 m hluboký, špatně dostupný a dostat se dolů je hodně komplikované. Na ceduli u cesty se dozvíte, že mechy jako první před 400 miliony let osídlily suchou krajinu severu. Tady vytvořily obrovský lákavý koberec, který má výšku i 60 cm. Ale pozor, po mechu se tady šlapat nesmí, pro místní jde o téměř posvátné místo. Plánovanou cestu k ledovcovým polím už Kamila neuskutečnila díky zprávě z informačního centra o stavu islandských sopek. Po 14 dnech se otočil vítr a poprvé je možné se podívat k aktuálně činné sopce Fagradalsfjall. Zážitek ze setkání s ohnivým hadem lávy je nezapomenutelný. Za návštěvu stojí i vesnice Vík í Mýrdal, kde žije jen pár stovek lidí. Díky Golfskému proudu je to nejdeštivější pobřežní místo na Islandu. I když vám pravděpodobně cestou trochu zaprší, má smysl vyrazit na treky po okolí. Na úbočí jedné z nejaktivnějších sopek Katly nedávno objevili v ledovci novou jeskyni. Kvůli barvě ledu se jí říká Černá jeskyně, i když je tady i hodně odstínů modré. Poslední islandský 10 km dlouhý trek má naopak termální cíl. Vede údolím Reykjadalur, zelenou krajinou vřesů, mezi kouřícími sopečnými fumaroly, termálními prameny a také pasoucími se ovečkami. Některá jezírka jsou tak horká, že se ke koupání vůbec nehodí. Ale můžete si zkusit v nich uvařit vajíčko...