M. Šulík.
16:9
Skryté titulky
Miroslav Ondříček už od svých prvních počinů v 60. letech patřil mezi naše nejtalentovanější kameramany. Kluk z pražského Žižkova prošel školou života. Matka mu zemřela sotva vychodil základní školu a jako syn živnostníka nemohl v padesátých letech studovat. Aby lépe poznal dělnickou třídu, místo na obchodní akademii byl nucen nastoupit do továrny. Nakonec se mu podařilo proniknout k filmu jako asistent a zblízka mohl sledovat práci našich nejlepších kameramanů a režisérů - například Františka Vláčila, v jehož filmu Holubice prokázal vlastní kreativní vklad. Jako hlavní kameraman vtiskl v šedesátých letech neopakovatelné obrazové pojetí filmům Miloše Formana, Ivana Passera či Jana Němce. Dokázal pronikavě zachytit jak autenticitu a humor všedního dne, tak odvážně experimentovat, což prokázal u snímku Démanty noci, který otevírá nezapomenutelná několikaminutová jízda kamery obtížným terénem. Jeho vynalézavosti, která se neomezovala jen na práci kamery, si brzy povšimnul významný britský režisér Lindsay Anderson a přemluvil Ondříčka ke spolupráci. Mohl se tak podílet na anarchisticky laděném snímku Kdyby..., jenž získal Velkou cenu na festivalu v Cannes. I v dalších desetiletích Ondříček pracoval s předními zahraničními tvůrci a o vlas mu dvakrát unikla soška Oscar za filmy Ragtime a Amadeus. Přesto nikdo nepochybuje, že patřil k extratřídě světových kameramanů.
widerrufen.